Česko Slovensko

Toulky Bílými Karpaty

Bílé Karpaty

Prodloužený víkend a nejasný plán. Bílé Karpaty mi ležely v hlavě už delší dobu, protože je to oblast téměř sousedící s našimi rodnými Beskydami, přesto jsme tam cíleně nikdy nebyli. Bílé Karpaty nejsou žádný turistický mainstream; naopak je to jedno z nejvíce odlehlých a autentických míst v Česku. Nacházejí se na jihovýchodě republiky, nedaleko Chřibů, kde jsme byli v březnu na Zikmundově. Pohoří leží na hranici se Slovenskem a se svou délkou téměř 100 km jsou ideální pro vícedenní treky. Vzhledem k nabitému týdnu nebyl čas na plánování a balení. Sotva jsem doma zapnul krosnu, Romča prohlásila, že máme sedm minut na to, abychom stihli autobus do Starého Hrozenkova, ležící v centru Bílých Karpat.

Bílé Karpaty

Den první

Odtrženi od reality ceníku autobusových služeb jsme přišli o téměř veškerou hotovost už na startu, na autobusovém nádraží. Tím se začal formovat náš plán – po příjezdu do Starého Hrozenkova jsme se vydali směrem k nejbližšímu bankomatu, který byl vzdálen zhruba dva dny chůze, v Brumově-Bylnici. Otázka, zda se vydat na jih, nebo na sever, se tak elegantě vyřešila sama. Vydali jsme se na sever k obci Žítková a dále po červené turistické trase.

Bílé Karpaty

Vzhledem k pozdní odpolední hodině jsme toho moc neušli a po zhruba osmi kilometrech jsme se začali porozhlížet po vhodném místě k přenocování. Ve stanu jsme spali nesčetněkrát, ale spaní pod širákem bylo pro nás docela nové. Obavy z mravenců, medvědů a vlkodlaků se ukázaly jako liché, až na chybějící polštář se spalo perfektně.

Bílé Karpaty

Bílé Karpaty

Den druhý

Měli jsme před sebou celý volný den, tak jsme se hned po snídani vydali dále po červené na severovýchod. Většina trasy v těchto místech vede nekonečnými bukovými lesy na hranici se Slovenskem. Míjíme pramen Olšavy a vrchol Javorník a sestupujeme do nejnižšího místa trasy, Vlárského průsmyku. Mezi tím stihneme i odpolední koupel v ledovém potoce. Nároky na komfort během treku dramaticky klesají, takže i taková lestní koupel nám přišla jako návštěva luxusního wellness centra.

Bílé Karpaty

Bílé Karpaty

Ploužíme se pohraniční obcí Sidonie, kde potkáváme spousty cyklistů, ale i výpravu taťků s dětmi všech velikostí s krosnami. Nejsme v tom sami. Centrem zájmu všech je Hostinec u Pekařů v centru obce. Dáváme si pivo, což je to jediné, co si s těmi pár drobnými v peněžence můžeme dovolit. Na konci Sidonie potkáváme krávu. Ta kráva šla od někud někam a my jsme ji nezajímali.

Bílé Karpaty

Večer se blížil a my stále neměli úplně jasno v tom, kde složíme hlavu. Po týmové poradě a diskuzi s protijdoucími turisty jsme opět zmizeli do lesa, prudce stoupajíc vstříc místu pro bivakování zaslíbenému. Místo v okolí kapličky na Brezové bylo více než ideální, ale tušit, že nás čeká ještě přes 300 výškových metrů při západu slunce, tak už asi nikam nejdeme. Nejlepší místa na spaní už sice zabrala skupinka cyklistů, ale nakonec jsme spokojeně ulehli pod stromem s pětadvaceti kilometry v nohách.

Bílé Karpaty

Bílé Karpaty

Den třetí

V itineráři na pondělí, poslední den naší výpravy, byla pouze návštěva Vršatce, sestup do Brumova a návrat vlakem do Brna. Vršatec, nebo Vršatská bradla, je skalní útvar se zříceninou hradu na Slovenské straně, který rozhodně stojí za návštěvu. Svým charakterem se vymyká Bílým Karpatům, jaké jsme doposud viděli. Navíc je ze skalisek vidět daleko na východ, na vrcholky Malé Fatry.

Bílé Karpaty

Na Vršatec se jde po modré značce, po které jsme se ovšem museli vrátit i zpět a pokračovali jsme po červené na Moravu. Lesy se pomalu mění v louky a my najednou shlížíme do Brumova, města cílového a bankomatem vybaveného. Stíháme ještě navštívit kamarády Peťu a Reného, kteří nás hodí na vlak do Horní Lidče. O pár hodin později jsme doma.

Bílé Karpaty

Bílé Karpaty se nemůžou pochlubit tisícimetrovými vrcholy, rozhlednami a horskými chatami na každém kroku, půjčovnami koloběžek, ani davy turistů. A to je dobře. Pokud hledáte, kam se na pár dnů zašít do přírody a zároveň nenarazit na turistický konzum, je to to pravé místo. Autentická krajina, kde se jakoby zastavil čas.

Trasu dlouhou 50 km s 2300 výškovými metry jsme šli s krosnami zhruba dva dny. Veškeré jídlo jsme si nesli s sebou, ale pár příležitostí, kam zajít na jídlo, by se našlo (pokud nezapomenete peníze jako my). S vodou takto z jara nebyl problém. Většina značených studánek na hřebenu alespoň trochu tekla, v údolích není nouze o potoky. Bílé Karpaty pokračují ještě kousek dále na sever, k Valašským Kloboukům, ale na příště bychom se rádi vypravili do jejich jižní části, ze Strážnice do Starého Hrozenkova. Opět bez plánu, prostě jít.

Naše trasa: 1. den: Starý HrozenkovHradisko rozc., 8 km, nejprve po modré, dále po červené, 2. den: Hradisko rozc.Brezová, kaplička, 25 km, stále po červné, 3. den: Brezová, kaplička – Vršatec – Brumov-Bylnice, 18 km, po modré, do Brumova po červené a žluté.

Petr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.