Itálie

Trochu jiné prázdniny v Římě

Řím

Tak v Itálii bychom si zvykli. Espresso, cappuccino, croissanty, těstoviny a spousta vína, komu by se tady nelíbilo. Letenky do Říma jsem od Petra dostala jako dárek k vánocům, takže jsme měli opravdu dost času na těšení a plánování. Kam jít a co vidět jsme ale samozřejmě začali hledat 2 dny předem, ale ono je stejně vlastně lepší nic nehledat a pak se jen toulat.

Všechny cesty vedou do Říma

Letěli jsme z Prahy na Ciampino, což je letiště blíže centru města určené zejména pro nízkonákladové aerolinky. Raynair opět určuje trendy a přidal další doplatky k základní ceně letenky. Pokud si tedy nepřiplatíte, kufr vám (zadarmo) šoupnou k odbaveným zavazadlům a pokud cestujete ve dvojici, tak vás rozsadí. Nám ani jedno nevadilo, jelikož Peťa jel s batohem, já na dámičku s kabelkou, odpočinuli jsme si od sebe a Peťa si díky tomu dokonce stihl najít nového mexického kamaráda.

Z letiště se dá za 45 minut snadno dostat autobusy mnoha různých společností na hlavní nádraží Roma Termini. Odtud jsme pokračovali autobusem „H“ až do našeho přechodného domova ve čtvrti Trastevere. V průběhu pobytu jsme římské MHD použili jen 2x, a to na cestu z nádraží a na nádraží (každá cesta vyjde na 1,5 EUR). Centrum města je tak malé, že se dá procourat pěšky a peníze je samozřejmě lepší investovat do jídla a vína.

Přechodný domov

Ubytovaní jsme byli tradičně přes Airbnb, tentokrát v mírně esoterickém jóga bytě se spoustou větviček, knih o umění a lněných deček. Byt jsem našla ve čtvrti Trastevere, která leží přes řeku od centra a ožívá hlavně večer díky spoustě barů a restaurací. Pokud tady plánujete spát, určitě nezapomeňte špunty do uší, bez těch to nepůjde. Dříve byla tato část známá enormním výskytem koček, ty už si ale asi našly klidnější místo k válení na slunci. Večery v Tratevere jsou legendární. Přes den jde o klidnou čtvrť, kam italské babičky chodí na nákupy. Večer se vyhrnou pomalované rolety a za nimi se objeví plnohodnotné bary. Ulice se najednou promění v živý bulvár, kde se davy lidí proplétají mezi všudypřítomnými skútry hledajíc volný stůl v některém z podniků. Mnohdy marně, viděli jsme dlouhé fronty i na místo v restauraci. Na dobré se asi vyplatí si počkat.

Nabitý program

Po zkušenostech z jiných evropských hlavních měst jsme měli obavy z davů lidí a počtu stánků se suvenýry. Řím před námi navštívila spousta našich známých a já jsem si udělala menší anketu, kam tedy určitě zajít a kam rozhodně ne. No a odpovědi se tak lišily, že jsme se rozhodli památky úplně vynechat a spíš nasávat atmosféru (a víno). Klasicky se dá kouknout na Koloseum, Forum Romanum a Palatine Hill, Vatikán a Andělský hrad, Pantheon, protlačit se k Fontáně di Trevi a vyfotit se na Španělských schodech. Znalci filmu Prázdniny v Římě si pak ještě vystojí frontu a vyfotí se rukou v „ústech pravdy“ Bocca della Verità.

My jsme to samozřejmě nakonec taky vše viděli, ono se v tom malém centru zase nejde všemu vyhnout, a vše bylo opravdu krásné, velkolepé a působivé. Ale neplatili jsme nikam vstup, nevstávali jsme za kuropění abychom byli ve frontě první a vše jsme tak nějak pozorovali spíše z uctivé vzdálenosti. Ne, že bych nechtěla vidět Sixtinskou kapli nebo vnitřek Kolosea, ale zkrátka si svého času a nervů vážíme, radši obětujeme ty známé památky, ale koukneme třeba na jiný kostel nebo fontánu. Mnohokrát jsem si na opuštěných náměstích s neznámými kostely či fontánami říkala, proč tyto nejsou slavné a u jiných se stojí dlouhá fronta. A netvrďte mi, že jsou všichni takoví odborníci na umění a historii.

Co je ale v Říme parádní, jsou pítka. I v parném létě není třeba nosit s sebou velkou zásobu vody. Na každém rohu najdete pítka s pitnou vodou, která jsou mnohdy uměleckým dílem. Vhodná jsou nejen na pití, ale i na celkové osvěžení po těch kilometrech chůze. Jak velké osvěžení bude už záleží na každém, na plavky to ale bohužel není.

Něco navíc

No a co bychom tedy doporučili, když ne tradiční památky? Jen tak mimochodem jsme objevili Portico d´Ottavia, což je jakási skrumáž domů a sloupů typu Forum Romanum. Vstup je ale zdarma, je tam stín a turistů pomálu.

Pokud jste obdivovatelé filmu Velká nádhera, slavnou Fontana dell´acqua Paola z úvodu filmu najdete kousek nad Trastevere, na Via Garibaldi. Pro nás to bylo ale trochu zklamání, jelikož kolem fontány vede poměrně frekventovaná silnice, což dost ruší zážitek. Výhled je ale moc hezký a fontána je prostě krásná.

Hodně se nám taky líbila část kolem Campo de´ Fiori a Via Giulia, která je hodně umělecká. Procházeli jsme kolem spousty různých ateliérů, ať už s obrazy, plakáty či se sochami a nemohli se vynadívat.

No a pokud nebydlíte v Trastevere, určitě se do těch úzkých prosluněných uliček zajděte podívat. Ať už ve dne nebo v noci (hlavně v noci), oboje má své kouzlo a stojí to za přechod na druhou stranu řeky. Tady by se dal strávit celý den, ať už ráno na místním trhu, odpoledne na kávičce v zapadlé uličce při poslechu místního umělce a večer v baru u něčeho dobrého.

Jen tak mimochodem jsme objevili kostel Chiesa di Sant‘ Ignazio di Loyola kousek od Pantheonu, kde jsme byli skoro sami a malba na stropě stála za podívání. Navíc má kostel nakreslený falešný dóm, což mne upřímně naprosto fascinovalo a nemohla jsem odtrhnout oči.

Jak na Italy (a ušetřit)

Když jsme někde v cizině, snažíme se co nejvíce zapadnout do místního života. Rádi se přizpůsobíme tempu a neběháme někde s foťákem při honbě za dokonalou fotkou (ano, Peťa takhle fotí při běžném provozu jen za chůze s rukou v kapse). Taky se vždy naučíme alespoň pár základních slov a frází. V Římě jsme dokonce soutěžili, jak dlouho to bude trvat než poznají, že nejsme Italové. No, dál než přes „Due cappuccino per favore“ jsme se mnohdy nedostali, ale za ty pobavené úsměvy na tvářích to stálo.

V Itálii se navíc hodí pár drobných triků, které jsme okoukali a díky kterým si získáte srdce místních a taky ušetříte pár eur (víme na co). Typická snídaně se skládá s rozvláčně namáčeného croissantu v již zmíněném cappuccinu, vychutnat si jej ideálně musíte do 11 dopolední, později už by se na vás údajně dívali divně. Italové jsou taky velmi hrdý národ, pokud chcete ušetřit a probourat bariéry, objednejte si kávu přímo na baru a vychutnejte si ho „na stojáka“. Máme vyzkoušeno, že objednáváním a konzumací u baru zaplatíte klidně o půlku méně, než kdybyste chudáka Itala nutili donést vám to ke stolečku. Ale jde i o princip, na baru se mnohem více sblížíte a poznáte, jak to v takovém bistru funguje.

Já jsem byla naprosto fascinovaná, jak se vším třískali – s pákou od kávovaru, s talířky, hrnky, vůbec se s tím nepárali a bez toho by to byla půl zážitku. Mimochodem naše nejoblíbenější místo na snídani i na kávu bylo na rohu naší ulice – Caffé Trastevere di Ela Bar. Bar s plastovými stoly a hracími automaty, který nás ale naprosto okouzlil. Skvělá káva, usměvaví a upovídaní Italové, sladké pečivo i sandwiche s rajčaty a mozzarelou, minimálně dvakrát denně jsme si tam něco dávali a vždy bylo vše výborné.

Gastronomické okénko

To jídlo! Co si budeme nalhávat, kvůli tomu jsme vlastně do Říma jeli. To, že to bylo naprosto výborné, nás nepřekvapilo, ohromily nás ale ty nízké ceny – nejedli jsme snad dráž než za 7 euro za porci. Při výběru restaurace jsme se řídili zejména přítomností papírových ubrusů a označením Trattorie, což evokuje domácí atmosféru, lidové ceny a italské spolustrávníky. Byla to naše první dovolená, kde jsme jedli „venku“ a nevařili si doma. A to jsme slečnu z Airbnb donutili, aby kvůli nám nechala spravit sporák. Nevadí.

Dokonalé těstoviny all´amatriciana jsme si dali v trattorii La Vecchia Roma. Domácké přeplácané bistro, kde k vám hned přiskočí tmavovlasý Ital a jídlo vám úslužně donese jeho šedovlasý tatínek, je to pravé místo na oběd v rozpáleném dni. Výborný oběd jsme měli také v Papa´s Café, kousek od Piazza Navona. Dokonce jsme se pobavili i se samotným Papa, který seděl venku u stolečku, kouřil doutník a sem tam se zakecal se servírkou. Na rychlost se tady úplně nehraje, ale vyplatí se počkat. Na pizzu jsme si zašli do Alle Carrette, což je ve stejné ulici na dohled od Kolosea jako La Vecchia Roma. Na slavnostnější večeři jsme si poslední večer zašli do Ristorante Il Ponentino v Trastevere, kde jsme zakončili náš gastronomicky více než uspokojivý výlet.

K jídlu jsme si ve všech podnicích dali vychlazené bílé vino della casa, což bylo nějaké jejich stáčené víno, nicméně na osvěžení a na chuť k jídlu to bylo dokonalé. Cenově se 0,5 litru pohybovalo kolem 2-3 eur. Paráda, co.

Náš splněný sen

Když jsme si tak doma představovali náš pobyt v Říme, vysnili jsme si letní večer se sklenkou vína někde na kašně. No a sen jsme si plnili každý večer, i když sklenku samozřejmě nahradila láhev (za tu cenu!). Naše neoblíbenější místo na večerní pohodu bylo náměstíčko Piazza di Santa Maria v Trastevere kousek od našeho bytu. Každý večer se před kašnou střídali pouliční umělci, nezřídka se stávalo, že celé náměstí zpívalo refrén od U2 nebo Cranberries, což byl prostě zážitek. Naše oblíbená kapela byla Twin Circus – punkerská holka v mini šatech, kytarista a pes Kleopatra. Večery byly v Trastevere ve znamení jídla, hudby, vína a spousty lidí. Stálo za to, se tam jen tak procházet a užívat si tu jižanskou atmosféru.

Třešnička na závěr

No a kdybychom měli doporučit jedno místo, kam určitě v Říme zajít, byla by to tato zahrada. Giardino degli Aranci leží přes řeku od Trastevere, kousek od Circus Maximus. My jsme sem zašli poslední večer v Říme, zrovna zapadalo slunce za Katedrálu sv. Petra, muzikant hrál Moon River ze Snídaně u Tiffanyho a vše bylo prostě nádherné. Jedinečná atmosféra sem láká hlavně místní, kteří si sem chodí vypít láhev vína a jen tak posedět. Turistů jsme potkali minimum, přece jen je to dost na kopci, což funguje jako kvalitní filtr. A ten výhled je skutečně dechberoucí.

Řím nás nezklamal ani v nejmenším a to mě možná překvapuje ze všeho nejvíc. Čekala jsem město plné turistů, obchodů se suvenýry a černochy prodávající na ulici kabelky Prada. Toto všechno tam samozřejmě bylo, ale i přes všechny ty asiaty byla stejně nejvíce slyšet italština. A to nás okouzlovalo asi nejvíc, Řím stále patří Italům a já pevně doufám, že to tak zůstane.

Romi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.